SYSTEMATICKÝ PŘEHLED DRUHŮ

strana 2: Otakárkovití – Papilionidae
strana 3: Běláskovití – Pieridae
strana 4: Modráskovití – Lycaenidae
strana 5: Babočkovití – Nymphalidae
strana 6: Soumračníkovití – Hesperiidae
strana 7: Vřetenuškovití – Zygaenidae

Čeleď: Běláskovití – Pieridae

Z 19 druhů běláskovitých, zjištěných v ČR, bylo na Znojemsku zjištěno 15 druhů, z toho je devět bělásků, z nichž dva druhy vymizely a šest žluťásků, z nichž jeden vymizel. Mezi vymizelé druhy náleží Leptidea morsei, Aporia crataegi a Colias myrmidone. Z běláskovitých vyskytujících se na Znojemsku mohou dva z nich (Pieris brassicae a P. rapae) při přemnožení škodit v zelinářství a početnost tří druhů (Pontia edusa, Colias erate, C. crocea) může silně kolísat až do přechodného vymizení v závislosti na příletu z jihu.
Ve sledovaném období 1969–2016 došlo ke třem změnám v zastoupení druhů čeledi běláskovitých. Mezi nové druhy náleží Colias erate, který rozšířil svůj areál a Leptidea juvernica, jako nově rozlišovaný druh. Aporia crataegi byl zjištěn pouze v roce 2004 a dále je opět nezvěstný. Jeho opětovný výskyt v budoucnu je možný.

6. Leptidea sinapis (Linnaeus, 1758)
– bělásek hrachorový A
7. Leptidea juvernica (Williams, 1946)
– bělásek luční A
Uvedené dva druhy jsou makroskopicky dle vzhledu nerozlišitelné a spolehlivě se odlišují podle kopulačních orgánů. Rozdíly jsou v biotopové vazbě. Bělásek hrachorový preferuje teplé suché lesostepní (křovinaté a skalní) biotopy na rozdíl od běláska lučního, který je více vázán na vlhčí květnaté louky nebo světliny v listnatých lesích. Živnými rostlinami housenek jsou hrachor luční, vikev ptačí, čičorka pestrá aj. Oba druhy mají dvougenerační vývoj (IV. až V. a VII. až VIII), v příznivých podmínkách se může objevit částečná třetí generace (pol. VIII až pol. IX.). Přezimuje kukla.
Pozorování a doklady výskytu – příklady – komplex druhů Leptidea sinapis/juvernica: Tvořihráz 1989 obs. Šv; Popice 21. 7. 1989 obs. Šv; Hnanice 29. 6. 2003, 22. 4. 2009 obs. Šv; Jamolice 31. 8. 2005, 16. 7. 2007 obs. Šv; Šobes 14. 7. 2005, 23. 4. 2012 obs. Šv; Čermákovice 14. 4. 2007 obs. Št; Vranov n. D. 19. 8. 2007, 28. 4. 2009; 14. 7. 2004 obs. Šv; Ječmeniště 12. 5. 2008, 14. 4. 2009, 19. 8. 2009, 29. 4. 2010, 15. 6. 2010, 7. 7. 2010, 27. 7. 2010, 9. 8. 2010, 25. 8. 2010, 15. 8. 2011, 4. 4. 2012, 4. až 9. 8. 2012, 19. 4. 2014 obs. Šv; Hradiště 2. 5. 2008, 20. 4. 2010, 18. 4. 2014, 21. 8. 2014 obs. Šv; Mašovice 28. 4. 2011, 25. 5. 2011, 19. 4. 2012, 26. 4. 2012, 8. 4. 2014 obs. Šv; Havraníky 14. 5. 2011 obs. Dí; Znojmo – Kraví hora 14. 4. 2012 obs. Dí; Čížov 11. 7. 2013, 15. 7. 2014 obs. Šv.
Výskyt L. sinapis byl prokázán na lokalitách Podmolí 5. 5. 1995 a Popice 19. 5. 2002 (P. Vítek lgt. coll.; J. Šumpich det., gen prep.).
Výskyt L. juvernica byl prokázán na lokalitě Havraníky 11. 5. 2002 (P. Vítek lgt., coll.; J. Šumpich det., gen prep.).
Oba druhy jsou na Znojemsku rozšířené, vyskytují se pravidelně, někdy i na malých neobdělávaných plochách, na vhodných biotopech i ve zvýšeném počtu. Motýli létají pomalu nad bylinnou vegetací, rádi sají na mokré zemi a vyhledávají květy nektaronosných rostlin, např. pampelišku, plicník, hrachor aj.
8. Leptidea morsei Fenton, 1881
– bělásek východní – V
Velmi vzácný druh, v současnosti v celé ČR nezvěstný, poslední doložené výskyty na Moravě jsou z 80. a 90. let 20. století. Žil na světlinách, pasekách a okrajích teplých listnatých lesů, kde se vyskytovaly živné rostliny housenek, hrachor černý a vikev ptačí. Vývoj má dvougenerační (pol. IV až V., pol. VI. až poč. VIII.). Přezimuje kukla.
Na Znojemsku je výskyt doložen z okolí Bítova dne 6. 7. 1951 (Moucha 1951). Motýli létají pomalu nad bylinnou vegetací, rádi sají na mokré zemi a vyhledávají květy nektaronosných bylin.

9. Anthocharis cardamines (Linnaeus, 1758)
– bělásek řeřichový – A
Nápadně zbarvený motýl, žijící na svěžích až vlhkých loukách podél řek a potoků i na okrajích světlých listnatých lesů, lesních světlinách a pasekách, kde rostou živné rostliny housenek, řeřišnice luční, česnáček lékařský aj. Má jednogenerační vývoj, s letovým obdobím v IV. až zač. VI. Přezimuje kukla.
Pozorování a doklady výskytu – příklady: Znojmo – Leska 8. 4. 1989, 7. 4. 2014 obs. Šv; Šobes 2. 4. 1990 více ex., 6. 4. 2007, 23. 4. 2012, 5. 4. 2016, 13. 4. 2016 obs. Šv; Vranov n. D. – Braitava 10. 5. 1998 obs. Vt; Lukov 29. 5. 2001, 22. 5. 2010 obs. Vt; 18. 5. 2015 obs. Šv; Lukov 29. 5. 2001 obs. Vt; 18. 5. 2015 obs. Šv; Načeratický kopec 30. 4. 2005 obs. Vt; Hradiště 8. 4. 2008 obs. Šv; Podmolí 11. 5. 2006, 18. 5. 2006, 30. 5. 2012 obs. Vt; Čížov 11. 5. 2006, 19. 5. 2011, 18. 5. 2006 obs. Vt;18. 5. 2015 obs. Šv; Vranov n. D. 16. 5. 2006 obs. Vt; Horní Břečkov 13. 6. 2013 obs. Šv; Hrabětice 24. 4. 2014 obs. Vt; Hnanice 27. 4. 2014 obs. Šv; Havraníky 5. 5. 2016 obs. Šv; Lukov 19. 5. 2016 obs. Šv; Mašovice 22. 4. 2016 obs. Šv.
Na Znojemsku je široce rozšířen např. v údolích Dyje, Jevišovky, Rokytné i řady potoků a na mnoha dalších místech, na vhodných bitopech s výskytem živných rostlin, obvykle v nepočetných populacích. Motýli poletují nad bylinnou vegetací a vyhledávají květy nektaronosných rostlin, např. zběhovec, pampelišku, violky.

10. Pontia edusa (Fabricius, 1777)
– bělásek rezedkový A
Vzácnější druh, žijící v otevřené krajině na výslunných stepních místech ruderálního charakteru, na okrajích vinic, zplanělých plochách, okrajích polních cest, vojtěškových polích, strništích, v bývalých vojenských cvičištích, kde se vyskytují jeho hlavní živné rostliny, rýty. Početnost v jednotlivých letech výrazně kolísá v závislosti na klimatických podmínkách v průběhu zimy a intenzitě příletu motýlů z jihu. Na Znojemsku může mít až čtyři generace (konec III. až pol. IV., VI. až VII., VIII. až pol. IX., konec IX. až X.). Motýli první generace jsou menší a vyskytují se vzácně v relativně krátkém období. Druhá a třetí generace se časově prolínají a motýli částečné čtvrté generace se objevují v příznivých teplých letech. Přezimuje kukla.
Pozorování a doklady výskytu: Šobes 8. 8. 1988 1 ex. obs. Šv; Havraníky 11. 8. 1988, 22. 7. 1993 obs. Vt; 2. až 15. 6. 1993 desítky ex. obs. Šv; 14. 7. 2001 1 ex. obs. Dí; Popice 11. 8. 1988, 12. 5. 1998 obs. Vt; 1988, 2. až 15. 6. 1993 více ex. obs. Šv; Vevčice 31. 8. 1989 obs. Šv; Lechovice 23. 10. 1989 1 ex. obs. Šv; Načeratice 18. 9. 1992, 8. 6. 1993 více ex. obs. Šv; Čejkovice 28. 8. 1992 obs. Šv; Znojmo – okolí 13. 6. 1993 obs. Vt; VIII.–IX. 1993 desítky ex., 16. 9. 2016 2 ex. obs. Šv; Šobes 25. 7. 1993, 21. 8. 1993 obs. Vt; Vranov n. D. 1. 8. 1993, 7. 8. 1993, 10. 5. 1998 obs. Vt; Šatov Peklo 2. 8. 1993 obs. Vt; 3. 9. 2012 desítky ex. obs. Šv; Konice 20. 8. 1993, 5. 8. 2005 obs. Vt; Hradiště 15. 7. 1999, 10. 8. 2003 obs. Dí; 12. 7. 2012, 14. 7. 2013 obs. Šv; Načeratický kopec 19. 6. 2007, 11. 7. 2008, 13. 6. 2016 obs. Vt; Ječmeniště 8. 7. 2008, 18. 7. 2008, 4. 8. 2008, 22. 8. 2008, 2. 9. 2008, 27. 7. 2009 vždy více ex., 24. 9. 2011 10 ex., 28. 3. 2014 obs. Šv; Hnanice 18. 7. 2008 obs. Vt; Hrabětice 3. 6. 2009 obs. Šv; Mašovice 15. 6. 2009 obs. Šv.
Nejčastěji se vyskytuje v okrajové teplé části NP Podyjí (Konice, Popice, Havraníky, Hnanice) a dále směrem na jihovýchod (např. Šatov, Načeratice, Ječmeniště). V 70. a 80. letech 20. století byl výskyt jen ojedinělý a teprve v dalších letech až do současnosti se objevuje každoročně a někdy i hojně. Např. v srpnu a září 1993 poletovali motýli i v okrajových částech Znojma a v blízkém okolí. Také v letech 2009 až 2015 byl zaznamenán početný výskyt v druhé polovině letního období v širším okolí lokality Ječmeniště. Motýli létají vytrvale a rychle, sluní se na holé zemi a vyhledávají květy různých nektaronosných rostlin.

11. Pieris brassicae (Linnaeus, 1758)
– bělásek zelný A
Všudypřítomný druh obývající otevřenou krajinu včetně agrocenóz, tj. polí a zahrad. Početnost ovlivňuje výskyt živných rostlin housenek, zejména pěstovaných druhů brukvovitých a také kvetoucích nektaronosných bylin. Občas se může přemnožit a způsobit silné žíry, především na zelí. V podmínkách Znojemska má obvykle tři generace (konec IV. až zač. VI., konec VI. až zač. VIII., konec VIII. až pol. X.). Motýli mají sklon migrovat, na jaře směrem na sever, v létě na jih. Přezimuje kukla.
Pozorování a doklady výskytu – příklady: Hradiště 24. a 25. 8. 2012, 19. 10. 2012 obs. Šv; Vranov n. D. 20. 7. 2012, 8. 8. 2016 obs. Šv; Mašovice 28. 4. 2012, 3. 8. 2012 vždy 3 až 5 ex. obs. Šv; 22. a 26. 6. 2015 vždy 3 ex. obs. Šv; Čížov – Široké pole 26. 6. 2015 obs. Šv; Ječmeniště 17. 6. 2014 obs. Šv; Znojmo 16. 9. 2016 obs. Šv.
Početnost je kolísavá, v jarním období obvykle spíše nízká a obvykle se na některých místech zvyšuje v průběhu vegetačního období.

12. Pieris rapae (Linnaeus, 1758)
– bělásek řepový – A
Všudypřítomný hojný druh, který obývá nejrůznější biotopy a je přizpůsobený i intenzivně obdělávané krajině. Na Znojemsku je to nejhojnější bělásek, který má od jara do podzimu tři generace, které se překrývají (konec III. až zač. VI., konec VI. až zač. VIII., VIII. až pol. X.). Přezimuje kukla. Při přemnožení může škodit na kulturních brukvovitých plodinách společně s housenkami běláska zelného.
Pozorování a doklady výskytu – příklady: Jamolice 31. 8. 2005, 29. 7. 2009, 5. 7. 2013, 13. 6. 2014 obs. Šv; Vranov n. D. 1. 7. 2007 obs. Šv; Hradiště 8. 8. 2007, 4. 8. 2010, 18. 4. 2014 obs. Šv; Ječmeniště 10. 4. 2009, 14. 4. 2009, 7. 7. 2009, 7. 7. 2010, 19. 8. 2009, 31. 8. 2009, 6. 9. 20011, 30. 9. 2011, 19. 9. 2015 obs. Šv; Popice 19. 8. 2009 obs. Šv; Podmolí 9. 10. 2010 obs. Šv; Hnanice 16. 8. 2012 obs. Šv; Mašovice 22. 6. 2014, 28. 6. 2015, 30. 4. 2016 obs. Šv.
Výskyt je každoročně hojný, zejména v letním období, kdy se někdy shromažďují až stovky motýlů na vlhké půdě nebo kolem kaluží na polních cestách.

13. Pieris napi (Linnaeus, 1758)
– bělásek řepkový A
Všudypřítomný hojný druh, který obývá nejrůznější biotopy a je přizpůsobený i intenzivně obdělávané krajině. Na Znojemsku má v průběhu vegetačního období až tři generace (konec III. až zač. VI., konec VI. až zač. VIII., VIII. až zač. IX.). Let motýlů třetí generace netrvá tak dlouho jako u běláska řepového. Housenky se nevyvíjí a neškodí na kulturních brukvovitých plodinách, živnými rostlinami jsou různé planě rostoucí brukvovité. Přezimuje kukla.
Pozorování a doklady výskytu – příklady: Šobes 6. 4. 2007, 21. 8. 2009, 23. 4. 2012, 5. 4. 2016 obs. Šv; Bítov 19. 4. 2009 obs. Šv; Ječmeniště 22. 4. 2009, 19. 8. 2009, 31. 8. 2009, 7. 7. 2010, 15. 8. 2011,28. 3. 2014 obs. Šv; Hradiště 20. 8. 2009, 12. 7. 2012, 24. 8. 2012 obs. Šv; Hnanice 10. 6. 2011, 20. 4. 2012, 29. 4. 2012, 16. 8. 2012, 11. 6. 2014, 12. 5. 2015 obs. Šv; Šatov 3. 9. 2012 obs. Šv; Mašovice 26. 6. 2014, 28. 6. 2015 obs. Šv; Vranov n. D. 2. 7. 2015, 8. 8. 2016 obs. Šv.
Výskyt je každoročně hojný, zejména v letním období, kdy se motýli v horku shromažďují na vlhké půdě a kolem kaluží společně s běláskem řepovým.

14. Aporia crataegi (Linnaeus, 1758)
– bělásek ovocný V
Druh vázaný na lesostepní křovinatá stanoviště, sady, zahrady, neobdělávané plochy s výskytem nektaronosných bylin, např. bodláků. Rád navštěvuje kvetoucí vojtěšková pole. Hlavními živnými rostlinami housenek jsou hlohy a také ovocné stromy, na kterých při přemnožení housenek vznikají škodlivé žíry. Až do 50. let minulého století byl rozšířený na celé Moravě, včetně Znojemska, později vymizel. Poslední jednotlivý výskyt motýlů byl zjištěn u Mramotic v letech 1963 a 1965 a později ojedinělý výskyt v roce 2004 u Vranova n. D. Vývoj má jednogenerační, s letovým obdobím od konce V. do konce VI. Přezimuje housenka.
Pozorování a doklady výskytu: Vranov n. D. – pod Ledovými slujemi 12. 6. 2004 1 ex, lgt., coll. Vt.
V důsledku známého střídání silných výkyvů v početnosti až do úplného vymizení a opětovného návratu a schopnosti motýlů šířit se na velké vzdálenosti, není vyloučen návrat i na Znojemsko, zejména v souvislosti se šířením druhu na více místech v Čechách.

15. Colias erate (Esper, 1804)
– žluťásek tolicový B
Původně byl areál druhu v Evropě od jihovýchodu ohraničen Karpatským obloukem a teprve při masivní expanzi na severozápad došlo od roku 1988 k jeho šíření přes Chorvatsko, Maďarsko, Slovensko, Moravu, Čechy, Polsko až do Německa v roce 1995. Jako stepní druh žije v otevřené krajině, především na polích s vojtěškou, která je hlavní živnou rostlinou housenek, případně na výslunných stepních neobdělávaných lokalitách i ve vinicích. Motýli migrují i na velké vzdálenosti a mohou tak v příznivých podmínkách osídlovat velká území. Napomáhá tomu i vícegenerační vývoj. Na Znojemsku má tři až čtyři generace (konec IV. až V., pol. VI. až VII., VIII. až pol. IX., konec IX. až zač. XI.). Třetí a čtvrtá generace se časově prolínají. Přezimuje housenka. Motýli první generace se objevují jen zcela ojediněle i v případě, že na podzim v předchozím roce byl hojný výskyt. To signalizuje skutečnost, že zimní období přežívají housenky spíše výjimečně a populace je doplňována jedinci šířícími se z jihu. Také druhá generace je nepočetná. Nejhojnější je třetí generace, s masovým výskytem na kvetoucích vojtěškových polích, kdy motýli poletují všude v krajině. Ve čtvrté generaci, která je někdy jen částečná a méně početná, jsou někdy menší motýli. Velká expanze na severozápad vyvrcholila kolem roku 2007 a v následujících letech nastal ústup zpět na jihovýchod.
Pozorování a doklady výskytu: Litobratřice 10. 9. 1991 3 ex., 13. 9. 1991 5 ex., 19. 9. 1991 2 ex., 17. a 20. 8. 1992 desítky ex., 1997 desítky ex. obs. Šv; Načeratice VII. až X. 1992 stovky ex., 29. a 30. 6.1993 10 ex., 19. 7. 1993 3 ex., 30. 8. 1993 desítky ex., konec IX. až pol. X. 1993 nehojně čerství motýli obs. Šv; 11. 7. 2008 obs. Vt; Tavíkovice 23. 7. 1993 1 ex. obs. Št; Šatov 2. 8. 1993 obs. Vt; Mašovice 19. 8. 1993, 10. 8. 1994, 11. 9. 1997 obs. Vt; Lukov 19. 8. 1993, 1. 9. 1998 obs. Vt; Konice 20. 8. 1993 obs. Vt; Podmolí 21. 8. 1993, 27. 8. 1998 obs. Vt; Vranov n. D. – pod Ledovými slujemi 1. 9. 1994 obs. Vt; Miroslav 6. 7. 1995 obs. Vt; Havraníky 28. 9. 1996, 5. 9. 2002, 22. 8. 2008 obs. Vt; Lechovice 1. 9. 1998, 22. a 23. 9. 2009 desítky ex. obs. Šv; Znojmo 13. 9. 1997 obs. Vt; Hnanice 7. 8. 1998 obs. Vt; Hradiště 20. 8. 1998 obs. Vt; 15. 9. 2003 1 ex.obs. Šv; Čejkovice 23. 10. 1998 obs. Šv; Hodonice 27. 8. 2001 obs. Šv; Popice 31. 8. 2002 obs. Vt; Šobes 10. 8. 2006 1 ex., 13. 5. 2007 1 ex. obs. Šv; Jamolice 19. 6. 2007 1 ex. obs. Šv; Lesná 2 8. 2007 obs. Vt; Ječmeniště VIII. 2009 1 ex., 17. 9. 2015 1 ex., 19. 9. 2015 2 ex., 22. 9. 2015 1 ex. obs. Šv; Znojmo Kuchařovice 1. a 2. 10. 2015 10–15 ex., 15. a 16. 9. 2016 desítky ex. obs. Šv.
V září 1991 byl zjištěn první výskyt ve východní části Znojemska (Švestka 1995), v následujícím roce 1992 byl již velmi hojný např. v okolí Načeratic, v roce 1993 se vyskytoval k linii mezi Znojmem a Moravským Krumlovem, v roce 1994 u Vranova n. D. a od roku 1995 na celém území okresu Znojmo. Početnost druhu mezi lety 1991 až 2016 na Znojemsku výrazně kolísala od hojného výskytu v letech 1992, 1993, 1994, 1997, 1998, 2005, kdy motýli proletovali v krajině i přímo ve Znojmě, k poklesu k hranici pozorovatelnosti v letech 1996 a 1999. Mezi roky 2010 až 2014 již nebyl pozorován a teprve po extrémně teplém letním období 2015 byl v druhé polovině září až začátkem října zaznamenán nehojný výskyt u Znojma, Kuchařovic a Ječmeniště a hojný výskyt od poloviny září 2016 v širším okolí Znojma. Centrum výskytu je v agrocenózách v rovinaté jihovýchodní části okresu Znojmo.

16. Colias crocea (Geoffroy in Fourcroy, 1785)
– žluťásek čilimníkový A
Pravidelně migrující druh, který přilétá ze Středomoří, náleží mezi teplomilné a výrazně heliofilní motýly. Obývá výslunná místa v otevřené krajině, především pole s vojtěškou, která je hlavní živnou rostlinou housenek a přelétá na stepní lokality, místa s ruderální vegetací, okraje vinic i svěží luční biotopy. Má vícegerační vývoj, v podmínkách Znojemska obvykle tři generace (pol. IV. až pol. VI., pol. VII. až VIII., IX. až zač. XI.). Motýly první generace, tj migranty z jihu, se podaří pozorovat jen výjimečně a teprve motýli druhé a zejména třetí generace (mohou létat až do konce X. až začátku XI.), jejichž vývoj proběhl v tuzemsku, se mohou vyskytovat ve vysokém počtu, zejména na kvetoucích vojtěškových polích a část motýlů se vrací na jih. Nemá schopnost v našich podmínkách (teploty pod bodem mrazu) úspěšně přezimovat.
Pozorování a doklady výskytu: Konice 29. 8. 1988 obs. Jo; 20. 8. 1993 obs. Vt; Znomo Kraví hora 17. 9. 1988 obs. Jo; Popice 26. 9. 1988, 7. 10. 1989 obs. Šv; Kravsko 3. 9. 1989 obs. Jo; Litobratřice 10. 9. 1991 obs. Šv; Čermákovice 26. 9. 1991 obs. Št; Lechovice 13. 8. 1991, 22. a 23. 9. 2009 desítky ex. obs. Šv; Načeratice 10. a 15. 9. 1992 obs. Šv; 11. 9. 2008, 20. 9. 2009 obs. Vt; Šobes 19. 7. 1994, 4. 9. 1994 obs. Vt; Čížov 20. 8. 1998 obs. Vt; 4. 8. 2002, 13. 10. 2011 obs. Dí; Lukov 1. 9. 1998 obs. Vt; Havraníky 5. 9. 2002 obs. Vt; 30. 7. 2006 obs. Dí; Hradiště 25. 7. 2008, 12. 8. 2010, 10. 10. 2010, 19. 10. 2012 vždy 3 až 5 ex. obs. Šv; Ječmeniště 18. 7. 2008, 4. 8. 2008, 2. 9. 2008, 27. 7. 2010, 9. 8. 2010, 3. 11. 2010, 25. 9. 2011, 2. 10. 2011 více ex., 10. a 11. 9. 2012, 18. 9. 2012, 25. 9. 2012 více ex., 19. 4. 2014 obs. Šv; Hnanice 21. 7. 2013, 26. 7. 2013 obs. Šv; Znojmo Kuchařovice 1. 10. 2015, 15. a16. 9. 2016 desítky ex. obs. Šv; Mašovice – střelnice 22. 7. 2016 obs. Šv.
Na Znojemsku se nejčastěji vyskytuje v okrajové teplé části NP Podyjí (Hradiště, Konice, Popice, Havraníky) a dále směrem na jihovýchod v kulturní stepi. Výskyt a populační hustota v jednotlivých letech výrazně kolísá, od hojného výskytu až k hranici pozorovatelnosti, v závislosti na intenzitě příletu motýlů z jihu i na povětrnostních podmínkách. Hojný výskyt byl zaznamenán např. v letech 1983, 1987, 1988, 1991, 2009, 2012, 2013. V souvislosti s oteplováním klimatu a mírnými zimami v posledních letech se zvyšuje možnost úspěšného přezimování housenek. Tomu napovídá pozorování jednoho motýla dne 19. 4. 2014 na lokalitě Ječmeniště (jedno z nejteplejších míst Znojemska).

17. Colias myrmidone (Esper, 1781)
– žluťásek barvoměnný V
Velmi vzácný, lokální druh vázaný na stepní, lesostepní a suché luční biotopy, průseky a okraje lesů s výskytem jeho živných rostlin, čilimníků. Vývoj má dvougenerační, s letovým obdobím V. až VI. a VII. až VIII. Přezimuje housenka. Je označován za nejohroženějšího denního motýla Evropy, který vymizel na většině původních lokalit i v celé ČR (poslední nález z roku 2006 v Bílých Karpatech).
Na Znojemsku žil v první polovině minulého století v okolí Lesné a Starého Petřína a až do počátku 40. let mezi Popicemi a Znojmem (Švestka et Vítek 1988, Šumpich 2011). Ještě v roce 1971 se vyskytoval u Rouchovan (Švestka leg., coll.), poblíž hranice znojemského okresu. Od té doby již nebyl pozorován a je nutno jej považovat za vymizelý druh.

18. Colias hyale (Linnaeus, 1758)
– žluťásek čičorečkový – A
19. Colias alfacariensis Ribbe, 1905
– žluťásek jižní – A
Všeobecně rozšířené a hojné druhy otevřených stanovišť. C. hyale osídluje převážně agrocenózy, zejména pole s vojtěškou, která je hlavní živnou rostlinou housenek, na okrajích vinic, květnatých loukách i místech s ruderální vegetací. Motýli se šíří v krajině i na velké vzdálenosti. Má vícegenerační vývoj, v podmínkách Znojemska tři až čtyři generace (pol. IV. až V., pol. VI. až VII., pol. VIII. až IX., IX. až zač. X.), přičemž třetí a čtvrtá generace se navzájem prolínají. Jarní generace je méně početná. Imaga C. hyale jsou obtížně rozlišitelná od C. alfacariensis. Spolehlivá determinace je možná např. podle zbarvení housenek. C. alfacariensis je vázaný na teplé stepi a lesostepi, suché louky, skalnaté stráně, železniční náspy apod., kde se vyskytuje živná rostlina housenek, čičorka pestrá. Má vícegenerační vývoj, v podmínkách Znojemska tři generace (pol. IV až V., pol. VI. až VIII., IX. až zač. XI.). U obou druhů přezimuje housenka.
Pozorování a doklady výskytu – příklady – komplex druhů Colias hyale/alfacariensis: Havraníky 1989 obs. Šv; Načeratice 24. 10. 1989, 1993 obs. Šv; Šobes 1990, 1995, 2007, 15. 11. 2011 obs. Šv; ZnojmoLeska 1999 obs. Šv; Hnanice 2002, 2003, 19. 6. 2011, 15. 5. 2012, 21. 5. 2012, 16. a 17. 8. 2012 obs. Šv; Vranov n. D. 1. 7. 2007 obs. Šv; Hradiště 22. 8. 2007, 20. 8. 2009, 23. 7. 2010, 28. 8. 2012 obs. Šv; Ječmeniště 21. 4. 2009, 15. 8. 2011, 18. 8. 2011, 25. 9. 2011, 2. 10. 2011, 18. 9. 2012, 24. 4. 2014, 17. a 19. 9. 2015 obs. Šv; Lechovice 23. 9. 2009 obs. Šv; Mašovice 1. 8. 2010, 6. 7. 2012, 21. 7. 2012, 15. 8. 2012 obs. Šv; Hradiště 10. 10. 2010, 26. 9. 2011, 19. 10. 2012 obs. Šv; Hnanice 18. 9. 2014 obs. Šv; Znojmo Kuchařovice 1. 10. 2015 obs. Šv; 15. a16. 9. 2016 obs. Šv.
Výskyt C. hyale byl prokázán např. na lokalitě Havraníky (Šumpich 2011) a dle housenek v chovech na lokalitách Načeratice a Ječmeniště.
Výskyt C. alfacariensis byl prokázán např. na lokalitě Šobes (Šumpich 2011) a dle housenek v chovech na lokalitě Mašovice.
Oba druhy se vyskytují na celém území Znojemska, nejhojněji v rovinaté jihovýchodní části okresu. V letním a podzimním období se motýli shromažďují na kvetoucích vojtěškových polích často společně s C. crocea a C. erate.

20. Gonepteryx rhamni (Linnaeus, 1758)
– žluťásek řešetlákový – A
Všeobecně rozšířený a lokálně hojný druh, žijící na okrajích listnatých i jehličnatých lesů, na pasekách, v průsecích, na lesních loukách, podél vodních toků, kde se vyskytují živné rostliny housenek, řešetlák počistivý a krušina olšová. Vývoj má jednogenerační (konec VI. až zač. X.), pak přezimuje a létá v III. až zač. VI. Motýli v podmínkách Znojemska již uprostřed nejteplejších letních měsíců upadají do diapauzy, z které se někteří motýli probouzejí ještě na podzim a sají nektar, např. na kvetoucí vojtěšce (pol. IX. až pol. X.). Po přezimování ve starém listí se první motýli, převážně samci, probouzejí již v průběhu března, případně při silném oteplení i dříve (např. 22. 2. 2016 na lokalitě Božice – Karlov).
Pozorování a doklady výskytu – příklady: Vranov n. D. 9. 8. 2006, 1. 5. 2012 obs. Šv; Šobes 15. 3. 2007, 26. 3. 2007, 23. 4. 2012 obs. Šv; Hradiště 15. 7. 2007, 12. 3. 2014, 29. 8. 2016 obs. Šv; Ječmeniště 10. 4. 2009, 24. 9. 2011, 1. a 2. 10. 2011 obs. Šv; Jamolice 5. 7. 2013 obs. Šv; Hnanice 22. 7. 2013 obs. Šv; Božice – Karlov 2. 3. 2014, 22. 2. 2016 obs. Šv; Znojmo 2. 10. 2015, 15. 9. 2016 obs. Šv; Mašovice – střelnice 30. 6. 2016 obs. Šv.
Žije na vhodných biotopech na celém území Znojemska. V časném jaru patří společně s některými babočkami k prvním motýlům objevujícím se v přírodě.



Obsah článku v PDF / Download PDF