Denní motýli a vřetenuškovití (Papilionoidea, Hesperiidae, Zygaenidae) Znojemska II.

V příspěvku jsou shrnuty údaje o rozšíření a početnosti denních motýlů a vřetenuškovitých na Znojemsku v období let 1987 až 2016. Práce navazuje na obdobnou studii uskutečněnou v letech 1969 až 1986 (Švestka et Vítek 1988). Trendy v rozšíření jednotlivých druhů tak bylo možno zhodnotit za zhruba půlstoletí (47 let). V tomto období došlo k mnoha zásahům do přírodního prostředí v důsledku zemědělské i lesnické činnosti, výstavby lidských sídel, komunikací aj. Zásadní změnou bylo zpřístupnění pohraničních oblastí po roce 1989 a vyhlášení NP Podyjí v roce 1991 a NP Thayatal v roce 2000. Následně se výrazně zvýšila intenzita terénního průzkumu v kaňonu Dyje, na Šatovsku, v okolí zaniklé obce Ječmeniště i jinde v pohraničí. Autoři práce vedle vlastních sbírkových materiálů a terénních pozorování vycházeli i z pozorování a dokladů spolupracovníků a z publikovaných údajů jiných autorů. Faunu motýlů NP Podyjí kompletně zpracoval Šumpich (2011) s uvedením historického i aktuálního rozšíření motýlů v této oblasti. Některé nové údaje o výskytu denních motýlů a vřetenuškovitých v NP Podyjí i na celém Znojemsku jsou uvedeny v kratších příspěvcích (Šumpich et al. 2014, Šumpich et Vítek 2014 a Vítek 2004). Historie průzkumů na Znojemsku je zdokumentována v práci Švestka et Vítek (1988).
Cílem práce je prezentovat faunistické nálezy denních motýlů a vřetenuškovitých na Znojemsku a současně zhodnotit vývoj a změny ve fauně motýlů v zájmovém území v celém sledovaném období let1969 až 2016 i s přihlédnutím k dřívějším údajům.

Přírodní poměry Znojemska jsou popsány ve výchozí práci Švestka et Vítek 1988, a tam jsou uvedeny i historie, prozkoumanost území a faunistické zdroje z minulosti.
Pro každý druh uvádíme latinský a český název, písmenem (A, B, C, V) je klasifikována pravidelnost a početnost výskytu. Následuje text stručně popisující biotop druhu, živnou rostlinu housenek, počet generací a dobu výskytu dospělců ve vztahu k podmínkám Znojemska. Obecnější informace o biologii druhu, živných rostlinách a stavu rozšíření v ČR byly čerpány z publikace Macek et al. (2015). V závěrečné části popisu je zhodnocení početnosti druhu na Znojemsku, případně pozorovaných změn početnosti ve sledovaném období.
Prezentovaná data byla získána především odchytem dospělců do síťky, případně sběrem vývojových stádií. Materiál je dokladován ve sbírkách autorů, pokud není uvedeno jinak a také fotografickou dokumentací v terénu v letech 1987–2016 na území okresu Znojmo. V kapitole výsledky jsou pro jednotlivé druhy zahrnuta pozorování a sbírkové doklady získané po roce 1986. Tyto údaje tak navazují na data publikovaná v práci Švestka et Vítek (1988). Pro jednotlivá pozorování jsou uvedena data nálezů a někdy i počet pozorovaných jedinců u faunisticky a ochranářsky významných druhů, případně u druhů ohrožených či jinak významných. U hojných a široce rozšířených druhů jsou uvedeny jen příklady výskytu. Data výskytu jsou uspořádána chronologicky od nejstarších po nejnovější dle lokalit a pozorovatelů. Za jednotlivými údaji jsou uvedeny příslušné zkratky jmen autorů nálezu. Převzatá publikovaná data, která jsou zdrojem této práce, jsou označena jménem autora publikace a rokem vydání.
Pravidelnost a početnost výskytu druhů zjištěných na sledovaném území:
A – výskyt pravidelný, druh pozorovaný každoročně, relativně častý až velmi hojný
B – výskyt pravidelný, velmi lokální, obvykle nehojný až vzácný
C – výskyt nepravidelný, ojedinělý
V – vymizelý, druh na sledovaném území již nežije
V případě druhů označených jako vymizelé je někdy v textu používán termín nezvěstný druh. Je to v případech, kdy dle názoru autorů je ještě určitá naděje na jejich objevení v terénu nebo návrat do sledovaného regionu. Není to tedy striktně stanovená kategorie, ale názor vycházející z doby, po kterou druh nebyl zjištěn, jak daleko jsou nejbližší výskytiště, případně zda jsou k dispozici vhodné biotopy s režimem péče umožňujícím jejich život.
Termín „hojný výskyt“ obvykle znamená desítky jedinců určitého druhu na lokalitě.

V systematické části práce jsou uvedeny všechny druhy z nadčeledí Papilionoidea a Hesperioidea a čeledi Zyagenidae, které byly na Znojemsku zjištěny. Řazení druhů a nomenklatura podle Macek et al. (2015), česká jména motýlů podle Novák et al. (1992).
Seznam použitých zkratek:
ex. = jedinec, det. = determinoval, lgt. = sebral, obs. = pozoroval, coll. = uloženo ve sbírce, gen. prep. = genitálie preparoval, NP = národní park
Seznam zdrojů dat – sbírkových zdrojů, pozorování:
Dí – Petr Dítě, Brno
Hš – Jaromír Hanuš, Moravské Budějovice
Jo – Karel Jordán, Pardubice, poskytl údaje v soukromé korespondenci
Ma – Jaroslav Marek, Brno
Sa – Robert Stejskal, Znojmo
Šv – Milan Švestka, Znojmo
Št – Vladimír Štěrba, Brno
Vt – Pavel Vítek, Znojmo

Údaje v systematické části této práce, které byly shromážděny autory i spolupracovníky v období let 1987 až 2016 i s přihlédnutím k údajům z práce Švestka et Vítek (1988), které byly shromážděny v období let 1969 až 1986, umožňují posouzení výskytu a početnosti denních motýlů na Znojemsku v průběhu 47 let.
Na území ČR se dle publikace Macek et al. (2015) vyskytuje nebo vyskytovalo 183 druhů denních motýlů a vřetenuškovitých (Papilionoidea, Hesperiidae, Zygaenidae). Na Znojemsku bylo dosud zjištěno 148 (81 %) druhů.

1. Druhy, které se vyskytovaly v 1. polovině minulého století, ale již nebyly zjištěny v 2. polovině minulého století – vymizely: Parnassius apollo, Leptidea morsei, Colias myrmidone, Lycaena thersamon, Lopinga achine, Hipparchia statilinus, Chazara briseis, Argynnis niobe, Neptis sappho, Melitaea trivia, Nymphalis xanthomelas, Melitaea diamina, Zygaena osterodensis.
   Návrat některého z těchto druhů je velmi málo pravděpodobný, poněvadž nejbližší lokality jejich výskytu jsou velmi vzdálené. Určitá naděje v tomto směru se týká posledních tří druhů.
2. Druhy, které se vyskytovaly ještě v 2. polovině minulého století, ale již nebyly zjištěny po roce 2000 – vymizely, ev. jsou nezvěstné: Aporia crataegi, Satyrium ilicis, Scolitantides vicrama, Phengaris arion, Phengaris teleius, Phengaris nausithous, Polyommatus dorylas, Hyponephele lycaon, Hipparchia semele, Erebia ligea, Erebia aethiops.
   Pravděpodobnost návratu je u těchto druhů vyšší než u předchozí skupiny, většina z nich se vyskytuje na jiných místech na Moravě, v některých případech nepříliš vzdálených. Např. pro výskyt Phengaris teleius a Phengaris nausithous by bylo podstatné upravit dobu sečení lokalit s jejich živnou rostlinou, případně ponechat určitá místa s výskytem krvavce totenu bez kosení.
3. Druhy nově objevené v době průzkumu od roku 1969 do roku 2016: Leptidea juvernica, Aporia crataegi, Colias erate, Leptotes pirithous, Cupido alcetas, Scolitantides orion, Polyommatus thersites, Brenthis ino, Argynnis pandora, Melitaea cinxia, Melitaea aurelia, Melitaea britomartis, Spialia orbifer, Pyrgus armoricanus, Heteropterus morpheus, Zygaena punctum, Zygaena brizae, Zygaena minos.
   Některé nově nalezené druhy nepochybně žily na Znojemsku i v době před rokem 1969, ale chybějící údaje o výskytu souvisí s malou prozkoumaností tohoto území v minulosti, případně se údaje nezachovaly, nebo se jedná o nově rozlišované druhy. Z tohoto pohledu pro území nově objevenými druhy jednoznačně jsou jen: Colias erate, Leptotes pirithous, Cupido alcetas, Brenthis ino, Argynnis pandora, Spialia orbifer, Pyrgus armoricanus, Zygaena brizae.
4. Druhy, které jsou po roce 2000 hojnější než v minulém století: Zerynthia polyxena, Lycaena dispar, Cupido argiades, Glaucopsyche alexis, Aricia agestis, Polyommatus bellargus.
5. Druhy, které jsou na pokraji vymizení: Hamearis lucina, Melitaea phoebe, Spialia sertorius, Pyrgus armoricanus, Thymelicus acteon.
6. Druhy, které nejsou trvalými příslušníky naší fauny, ale vzácně se šíří až na naše území: Leptotes pirithous, Argynnis pandora, Spialia orbifer.
7. Druhy, které dosud nebyly zjištěny, ale jejichž výskyt v minulosti a případně i v současnosti není vyloučen: Pieris mannii, Pyrgus alveus.

Souhrnně je možno konstatovat, že na území okresu Znojmo bylo dosud prokazatelně zjištěno 148 druhů denních motýlů, z nichž 24 (16 %) druhů (označení V) vymizelo. Dalších 93 (63 %) druhů (označení A) se vyskytuje pravidelně, jsou časté až velmi hojné na více až mnoha lokalitách, jejich další existence je zajištěná. Dalších 23 (16 %) druhů (označení B) se vyskytuje pravidelně, ale jen lokálně, nehojně až vzácně, je možné je považovat za ohrožené. Do skupiny motýlů vyskytujících se zcela ojediněle a jen v některých letech, náleží osm (5 %) druhů (označení C), z nichž tři jsou druhy vzácně se šířící na naše území, zbývajících pět druhů je na pokraji vymizení.

Úbytky a přírůstky druhů ve spektru denních motýlů v časovém období od první třetiny 20. století do současnosti ukazuje tabulka 1. Podklady pro její zpracování do první poloviny 20. století byly čerpány z literárních údajů, ve zbývajícím období pak převážně z výsledků terénního průzkumu obsažených v této práci. Je zřejmé, že již ve 20. až 30. letech došlo k výraznému úbytku druhů, jehož příčiny jsou popsány níže, v některých případech je obtížné je posoudit a vysvětlit. Druhá vlna úbytku druhů proběhla mezi 60. až 80. lety a v tomto případě jsou příčiny popsány níže. Přírůstky druhů celkově početně nenahrazují úbytky. Druhy nově zaznamenané v 60. až 70. letech je pravděpodobně možné připsat na účet pravidelného terénního průzkumu, který v té době začal a mohl odhalit přítomnost druhů již v oblasti žijících, ale dosud nezaznamenaných. Nové nálezy v 90. letech a později pravděpodobně z větší části souvisí s nadprůměrně teplým počasím v tomto období.
Z přehledu změn zastoupení a početnosti druhů vyplývá, že denních motýlů na Znojemsku ubývá. Je to obdobný jev jako na celém území ČR i v celé střední Evropě. Výskyt motýlů a jeho změny v určitém faunistickém pásmu závisí na třech základních okolnostech. Především na výskytu živných rostlin, na průběhu a změnách počasí či změně klimatu a v posledních sto letech na změnách přírodního prostředí v důsledku lidské činnosti. Pro motýly příznivou okolností je oteplování klimatu. Nepříznivě působí změny v tradičních způsobech hospodaření v zemědělství, kde pestrou mozaiku malých pozemků s různými plodinami nahradily velké bloky s jednou plodinou, i v lesnictví, které pro některé druhy motýlů změnily životní podmínky. Citelná je zejména absence pastvy hospodářských zvířat v důsledku změn životního stylu obyvatelstva na venkově. Nepříznivě působí používání výkonných mechanizmů a pesticidů. K nepříznivým vlivům náleží i spontánní sukcese na otevřených plochách, např. bývalých pastvinách, která často probíhá postupně pomalu v průběhu desetiletí a je příčinou vymizení některých druhů motýlů. Na mnoha místech původní řídké lesy zhoustly, volné plochy byly uměle zalesněny, travnaté plochy zarostly náletovými dřevinami a keři, případně i invazními bylinami.
Tyto nepříznivé vlivy na Znojemsku zmírňuje existence NP Podyjí, který se svými pestrými přírodními podmínkami a uplatňováním ochranných opatření představuje v dané oblasti rozsáhlé území, kde je uplatňována cílená snaha o ochranu přírodního prostředí, flory a fauny, včetně společenstev denních motýlů. Ochranná opatření se daří na stepních i lesostepních lokalitách, v komplexu vřesovišť, v listnatých lesích, pařezinách. Z hlediska ochrany a podpory denních motýlů by stála za zvážení péče o nivní louky i další luční lokality a mokřady. Naráz pokosené velké plochy luk, zejména dvakrát ve vegetačním období, mají za následek ovlivnění specifických mikrostanovišť i ovlivnění pestré druhové diverzity a početnosti populací motýlů. Pro některé druhy motýlů se lokalita stává neobyvatelnou (Šumpich 2012). Východiskem by mohlo být kosení jen jednou v roce, v termínu voleném dle bionomie cenných druhů motýlů na dané lokalitě i s ohledem na růst či kvetení živné rostliny, dle možnosti uplatnit mozaikovité sečení, nebo v jednom roce posekat jen polovinu lokality a v následujícím roce jen druhou polovinu a každý třetí rok kosení vynechat úplně. Tím by se mohly zmírnit nepříznivé důsledky celoplošných zásahů na jednotlivých biotopech a v důsledku jejich atomizace na menší plochy, jak bylo obvyklé v minulosti, zlepšit podmínky pro prosperitu společenstev motýlů.
Oblast Znojemska, s územím v nadmořské výšce 210 až 510 m a zaznamenaným výskytem l48 druhů, náleží k druhově nejbohatším oblastem České republiky a v rámci jižní Moravy, z hlediska zastoupení denních motýlů a vřetenuškovitých, je zcela srovnatelná např. s Mikulovskem nebo jihovýchodní Moravou.

Děkujeme všem spolupracovníkům, kteří se podíleli na shromáždění údajů o výskytu denních motýlů a vřetenušek uplatněných v předložené práci a dále Ing. R. Stejskalovi, RNDr. A. Reiterovi a P. Bezděčkovi za cenné rady k formálnímu uspořádání práce.

• Macek J., Laštůvka Z., Beneš J. et. Traxler L. (2015): Motýli a housenky střední Evropy IV. – Academia, Praha, 539 pp.
• Moucha J. (1951): Poznámka k zeměpisnému rozšíření Leptidea morsei Fent. ssp. major Lork. – Časopis Československé Společnosti Entomologické, 48: 181–186.
• Novák I., Laštůvka Z., Vávra J., Marek J., Zelený J., Liška J., Králíček M., Gottwald A., Pipek P., Spitzer K., Jaroš J., Vančura B., Ašmera J., Janovský J., Lekeš V. et.Krampl F. (1992): Česká jména motýlů. – Zprávy Československé Společnosti Entomologické, při ČSAV, 28 (1): 1–54.
• Šumpich J. (1998): Faunistické doklady z Podyjí ve sbírce motýlů (Lepidoptera) K. Jordána uložené v Muzeu východních Čech v Hradci Králové. – Acta Musei Reginaehradecensis, s. A., 26: 39–54.
• Šumpich J. (2011): Motýli Národních parků Podyjí a Thayatal. Die Schmetterlinge der Nationalparke Podyjí und Thayatal. – Správa Národního parku Podyjí, Znojmo, 428 pp.
• Šumpich J. (2012): Motýli Národního parku Podyjí: přehled druhů význačných z hlediska ochrany přírody a poznámky k jejich ochraně. – Thayensia, 9: 33–50.
• Šumpich J. et. Vítek P. (2014): Význačné nálezy motýlů Znojemska (Lepidoptera). – Acta rerum naturalium, 17: 69–84.
• Šumpich J., Sitek J., Švestka M., Liška J., Elsner G., Eliáš K. et. Dvořák I. (2014): Nové a další význačné druhy motýlů (Lepidoptera) zjištěné v Národním parku Podyjí. – Příroda, 32: 213–233.
• Švestka M. (1995): Expanse Colias erate Esp. a výskyt Colias crocea Fourc. na Moravě. – Přírodovědný sborník Západomoravského muzea v Třebíči, 20: 111–129.
• Švestka M. (1977): Historický výskyt jasoně Parnassius apollo marcomanus Kammel, 1909 v Podyjí. – Zprávy Československé společnosti Entomologické ČSAV, 13: 33–42.
• Švestka M. (1999): Z bionomie a etologie bělopáska Neptis sappho Pal. – Přírodovědný sborník Západomoravského muzea v Třebíči, 39: 47–52.
• Švestka M. et. Vítek P. (1988): Denní motýli (Lepidoptera, Rhopalocera a Zygaenidae) Znojemska. – Přírodovědný sborník Západomoravského muzea v Třebíči, 16: 25–53.
• Vítek P. (2004): Vřetenušky a zelenáčci (Lepidoptera: Zygaenidae) Národního parku Podyjí. – Thayensia, 6: 47-54.
• www.biolib.cz/cz/taxonimage/id254850/?taxonid=51402 (17. 1. 2017)
• www.biolib.cz/cz/taxon/id51595/ (17. 1. 2017)
• www.lepidoptera.cz/motyli/babocka-vrbova-nymphalis-santhomelas-denis-schiffermueller-1775 (17. 1. 2017)
• www.vithotarek.cz/motyli//motyl-ostruhacek-cesvinovy-satyrium-ilicis-232-c.php (17. 1. 2017)