Vegetace a flóra PR Olšina u Skleného (CHKO Žďárské vrchy)

Přírodní rezervace (PR) Olšina u Skleného leží v centrální části Žďárských vrchů, asi 0,5 km jižně od kóty Brožova skalka (787 m) a 8 km severovýchodně Žďáru nad Sázavou. Byla vyhlášena v roce 1985 pro ochranu ojedinělého souboru rašelinných olšin a rašelinných luk s bohatým výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Cílem naší práce bylo získat aktuální poznatky o vegetaci a výskytu cévnatých rostlin pro vypracování dalšího plánu péče pro lokalitu a porovnat je s dříve získanými daty z lokality.

PR Olšina u Skleného leží v centrální části CHKO Žďárské vrchy, asi 1 km severovýchodně od obce Sklené, v nadmořské výšce 720–735 m a má výměru 6,3 ha. Přibližný střed lokality má souřadnice 49°37’5,4”N, 16°0’42,9”E (WGS-84) a celé území leží ve čtverci 6362c16 středoevropského síťového mapování (Niklfeld 1971). Podle geomorfologického členění (Demek 1987) je součástí celku Hornosvratecká vrchovina, podcelku Žďárské vrchy a okrsku Devítiskalská vrchovina.
Lokalitu představuje západním až jihozápadním směrem orientované ploché údolí podél drobných vodotečí pramenících na jihozápadním svahu hřebene kulminujícího vrcholy Brožovy skalky (786 m) a Hudecké skalky (779 m). Řadou drobnějších lučních a lesních pramenišť zde začíná svůj tok Sklenský potok. Tyto drobné prameny jsou v luční části lokality svedeny do povrchových stružek, které byly v minulosti ručně zahlubovány, aby se předešlo plošnému zamokření luk. Sklenský potok se po asi 5 km nad obcí Světnov stává levostranným přítokem Stržského potoka, který se u zámku ve Žďáru nad Sázavou vlévá do Sázavy. Na jeho toku dále po proudu leží chráněná území PP Světnovské údolí a PP Louky u Černého lesa.
Podložím jsou migmatity a ortoruly metamorfních jednotek v moldanubiku, do území zasahuje od jihovýchodu i pruh pararul. Jihovýchodním a východním směrem od hranice lokality jsou mapovány pruhy amfibolitu a asi 250 m jižně od území pak peridotit serpentinizovaný a serpentinit (http://mapy.geology.cz/). Předpokládáme, že výskyt těchto minerálně bohatších hornin v bezprostřední blízkosti lokality má vliv na přítomnost celé řady vzácnějších, minerálně náročnějších druhů rostlin (např. Epipactis palustris, Eriophorum latifolium, Parnassia palustris, Campylium stellatum), na rozdíl např. od nedaleko ležící lokality PP Sklenské louky (Juřička et Juřičková 2012), kde se vyskytují pouze druhy minerálně chudých rašelinných luk. Půdními typy na lokalitě jsou silně kyselé hnědé půdy zrnitosti štěrkovité až kamenité (http://mapy.geology.cz/).
Vzhledem k téměř trvalému zamokření se však jedná o zbahnělé až zrašelinělé gleje, glejové půdy, ve spodní části s fragmenty odumřelého vrchoviště (Balátová-Tuláčková et Bureš 1988, Zabloudil 2002). Území leží v chladné klimatické oblasti CH7 (Quitt 1971). Přírodní rezervace leží ve fytogeografickém okrese 91. Žďárské vrchy, který je součástí fytogeografického obvodu České oreofytikum (Skalický 1988).
Jako potenciální přirozená vegetace v prostoru chráněného území jsou mapovány smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum) (Neuhäuslová et al. 1998). Na místech pramenišť můžeme předpokládat přirozenou vegetaci prameništních olšin se zastoupením smrku.

K trvalejšímu osídlení centrální části Žďárských vrchů dochází až ve vrcholném středověku, žďárský klášter byl založen r. 1252 (Zabloudil 2002). První písemná zmínka o obci Sklené pochází z roku 1407 (www.sklene.cz). Dnešní luční část území byla pravděpodobně dlouhodobě využívána jako kosená louka, vyloučit nelze i pastvu dobytka. Podle historických leteckých snímků z r. 1953 (www.kontaminace.cenia.cz) na ni západním směrem navazovaly další luční prameništní a rašelinné porosty, které jsou již v dnešní době odděleny mladší smrkovou výsadbou. Balátová-Tuláčková et Bureš (1988) předpokládají, že podstatná část lučních společenstev se vyvinula přirozenou sukcesí na místě zrušeného rybníka a jeho nejbližšího okolí. Bohužel rybník není zachycen na žádné z dostupných historických map, o jeho existenci ale svědčí zbytek hráze v podobě vyvýšené meze protínající severojižním směrem jižní část luk. Tradičně byly luční porosty odvodněny soustavou povrchových stružek, díky jejich neobnovování došlo místy k zamokření stagnující vodou. Negativní vliv má až do současnosti vysazení (či uchycení z náletu) smrků v prostřední části a při severní hranici lokality, kde se navíc po přerušení péče etabloval terestrický porost rákosu. Hospodaření na lokalitě bylo orgány ochrany přírody obnoveno v polovině 90. let 20. století (Zabloudil in verb.). Východní část lokality byla pravděpodobně (po studiu map I.–III. vojenského mapování http://oldmaps.geolab.cz/) vždy zalesněna.

V 19. století v prostoru dnešního chráněného území botanizoval Filip Kovář ze Žďáru. Uvádí tak z „olšiny pod Brožovou skalou“ mimo jiné druhy Listera cordata (?), Mulgedium alpinum, Corallorhiza trifida, Asplenium viride, A. cuneifolium. Své nálezy zveřejnil v několika samostatných příspěvcích, případně je zasílal jiným botanikům (Hanaček, Formánek, Oborny, Podpěra). O lokalitě a Kovářových nálezech píše i novoměstský učitel Petr Havelka (1896) a také Miroslav Servít (1910).
Územím se dále zabýval doc. Jan Šmarda, zmiňuje jej v řadě svých příspěvků, zejména pak v práci Soupis přírodních památek okresu novoměstského (Šmarda 1943). Společně s prof. Klikou zde prováděli fytocenologický průzkum (Klika et Šmarda 1944b) a navrhli i ochranu lokality (Klika et Šmarda 1944a). O tu později usiloval také Šmarda (1969).
Ve 40. až 70. letech 20. st. lokalitu navštěvovali novoměstský rodák Miroslav Smejkal a později také botanik Muzea Vysočiny Jihlava Ivan Růžička. Jeho údaje z roku 1995 jsou součástí floristické kartotéky Muzea Vysočiny Jihlava (Růžička et al. 1968–2015).
Dlouhodobě lokalitu sledoval botanik Správy CHKO Žďárské vrchy Vladimír Zabloudil, jehož floristická data jsou zaznamenána v dokumentech rezervační knihy (Zabloudil 1987). Její součástí je i protokol, který po společné návštěvě s M. Jatiovou sepsal v roce 1985 J. Šmiták (1985), a který taktéž obsahuje zajímavá floristická data. Ucelený inventarizační průzkum území, jehož součástí je i 17 fytocenologických snímků, provedli v roce 1988 Balátová-Tuláčková a Bureš (1988). V roce 2007 zde zpracovali inventarizaci (s důrazem na mechorosty) botanici Moravského zemského muzea (Kubešová et al. 2007). V roce 2012 zde proběhla exkurze bryologického kurzu Katedry botaniky Jihočeské univerzity, jejíž výsledky byly publikovány v práci Kučera et al. (2013).

Území bylo navštíveno v sezóně 2015 v termínech 5. 6., 30. 6. a 6. 8. a v sezóně 2016 1. 6. Při výzkumu byly použity i záznamy z předchozích návštěv lokality, zejména z 11. 8. 2010. Plocha lokality nebyla rozdělena do dalších dílčích částí.
Mechorosty z ploch fytocenologických snímků určili Ivan Novotný (Brno) a Táňa Štechová (České Budějovice).
Jména taxonů cévnatých rostlin byla sjednocena podle Danihelka et al. (2012), nomenklatura mechorostů podle práce Kučera et al. (2012). Kategorie ohrožení byla taxonům cévnatých rostlin přiřazena podle Grulich (2012).

Tab. 1. Fytocenologické snímky z PR Olšina u Skleného.
Tab. 1. Phytosociological relevés from nature monument Olšina u Skleného.

Fytocenologické snímky (obr. 1, tab. 1) byly zapsány s použitím rozšířené devítičlenné Braun-Blanquetovy stupnice (Westhoff et van der Maarel 1978) a uloženy v programu TURBOVEG (Hennekens et Schaminée 2001). Rozmístění a plochy snímků jsme vybírali tak, abychom postihli variabilitu vegetace na lokalitě. Snímky byly zařazeny pod jedinečnými čísly do České národní fytocenologické databáze (Chytrý et Rafajová 2003). Úprava snímků a jejich analýza byly provedeny v programu JUICE 7.0 (Tichý 2002) s použitím programu TWINSPAN (Roleček et al. 2009). Nomenklatura syntaxonů byla sjednocena podle publikace Vegetace ČR (Chytrý 2007, 2011, 2013). Jednotlivé snímky byly klasifikovány pomocí expertního systému založenému na metodě Cocktail (Bruelheide 2000, Kočí et al. 2003), který byl použit při zpracování Vegetace České republiky (Chytrý 2007) a je volně stažitelný na internetové adrese http://www.sci.muni.cz/botany/vegsci/expertni_system.php. Byla použita dvoustupňová metoda klasifikace, která v prvním kroku snímky klasifikuje metodou Cocktail na základě formálních definic a snímky, které zůstaly neklasifikovány, pak přiřazuje k asociacím s nejpodobnějším druhovým složením s použitím indexu FPFI (Tichý 2005), který bere v potaz podobnost druhového složení mezi přiřazovaným snímkem a skupinou snímků a zároveň pozitivně váží druhy s diagnostickou hodnotou pro danou skupinu snímků (Chytrý in Chytrý 2007). Ellenbergovy indikační hodnoty (Ellenberg et al. 1992, tab. 2) vyjadřují v ordinální stupnici vztah rostlinných druhů ke světlu, teplotě, kontinentalitě, vlhkosti, půdní reakci a živinám. Pro vlhkost je tato stupnice dvanáctičlenná, pro ostatní faktory devítičlenná. Pro každý snímek byl v programu JUICE vypočten nevážený aritmetický průměr z hodnot všech zastoupených druhů cévnatých rostlin. Hodnoty pro jednotlivé druhy byly převzaty z check listu ell_MC05 připraveném Milanem Chytrým a zveřejněném na webových stránkách programu JUICE (www.juice.trenck.cz). Druhy bez přiřazené indikační hodnoty byly ignorovány.
Zeměpisné souřadnice byly zaměřeny pomocí přístroje ASUS A639 pomocí programu ArcPad 7 v souřadném systému S-JTSK a posléze v programu Microsoft Office Excel převedeny do systému WGS-84. Pouze u snímku č. 9 z olšiny (ČNFD 444649) byly souřadnice získány odhadem z www.mapy.cz

Flóra:
Během našeho průzkumu v letech 2010 až 2016 jsme v území zaznamenali 167 taxonů vyšších rostlin, z toho 16 taxonů červeného seznamu. Kubešová et al. (2007) uvádí z lokality 128 taxonů cévnatých rostlin a Balátová-Tuláčková et Bureš (1988) 131 taxonů. Řada taxonů, které jsme nově nalezli, však roste pouze na okraji chráněného území, v těsné blízkosti příkopu asfaltové silnice tvořící východní hranici lokality. Tyto druhy jsou v tab. 3 označeny symbolem *. Z druhů červeného seznamu byl na lokalitě nově nalezen druh Trifolium spadiceum, nalezeny naopak nebyly z dřívějších průzkumů udávané taxony červeného seznamu Abies alba, Carex lepidocarpa, Cicerbita alpina, Drosera rotundifolia, Huperzia selago, Luzula sudetica, Orthilia secunda, Pedicularis palustris, Pilosella lactucella, Poa remota a Veronica scutellata. Z dalších dříve uváděných druhů jsme nenalezli Agrostis stolonifera, Alchemilla monticola, Brachypodium sylvaticum, Calluna vulgaris, Campanula rotundifolia, Carex acuta, Circaea lutetiana, Dianthus carthusianorum, Epilobium adenocaulon, E. montanum, Eriophorum vaginatum (roste však ještě asi 200 m západně od chráněného území), Festuca altissima, F. pratensis, Filipendula vulgaris (pravděpodobně uvedena omylem místo F. ulmaria), Galeobdolon luteum, Glyceria declinata, Gymnocarpium dryopteris, Hieracium laevigatum, Huperzia selago, Juncus bulbosus, Leontodon hispidus, Leucanthemum vulgare (uváděna místo L. ircutianum), Myosotis palustris subsp. laxiflora, Myo­sotis sylvatica, Myosoton aquaticum, Persicaria amphibia, Phegopteris connectilis, Plantago media, Rhinanthus minor, Rubus caesius, Salix caprea, Senecio sylvaticus, Stachys alpina, Thymus pulegioides, Typha angustifolia, Valeriana officinalis (uvedena pravděpodobně místo V. excelsa subsp. sambucifolia) a Viola reichenbachiana.

Tab. 3. Inventarizační seznam taxonů cévnatých rostlin v PR Olšina u Skleného.
Tab. 3. List of vascular plant taxa in the nature monument Olšina u Skleného.

Komentář k významnějším druhům:
Carex flava – pouze vzácně v ploše rašelinné louky, nedaleko plochy snímků 5 a 6.
Comarum palustre – relativně hojně ve vlhčích částech rašelinné louky, zejména v okolí ploch snímků 1 až 6.
Dactylorhiza majalis – velmi hojně (řádově stovky exemplářů), zejména ve východní polovině luční části lokality.
Dactylorhiza fuchsii – velmi vzácně v příkopu lesní silnice tvořící východní hranici chráněného území. V r. 2014 nalezeny dva kvetoucí exempláře (not. Juřičková et Mück­stein). Z tohoto prostoru označeného jako „okraje lesní cesty (spojnice silnic Sklené-Fryšava a Světnov-Cikháj) vedoucí pod Brožovou skalkou“ tento druh uváděla i Heroldová (1982).
Epilobium palustre – relativně vzácně v luční části lokality.
Eriophorum latifolium – relativně vzácně v luční části lokality. Jednak na pravé straně potůčku pod „hrází“ (tedy v západní části louky), pak v okolí pramenné rašelinné čočky (plocha snímku 5).
Gymnadenia conopsea – pouze na pramenné rašelinné čočce (plochy a okolí snímků 4 a 5) v počtu asi desítky kvetoucích exemplářů.
Listera ovata – pouze na pramenné rašelinné čočce (plochy a okolí snímků 4 a 5) v počtu asi desítky kvetoucích exemplářů.
Menyathes trifoliata – relativně hojně v ploše rašelinných biotopů, zejména v jihovýchodní části louky (snímky 4, 5, 6) a v okolí potůčku pod „hrází“ (snímek 1).
Parnassia palustris – roztroušeně v jihovýchodní části louky, zejména plochy a bezprostřední okolí snímků 4, 5 a 6.
Pedicularis sylvatica – hojně v severozápadní části lokality. Širší okolí snímků 7 a 8.
Tephroseris crispa – roztroušeně v luční části lokality, hlavně při jejích vlhčích okrajích (zejména východní a jižní).
Trifolium spadiceum – relativně vzácně, převážně v jižní polovině luční části.
Trichophorum alpinum – velmi vzácně (jednotky trsů) v okolí pramenné rašelinné čočky při jižním okraji lokality (plochy a okolí snímků 4 a 5).
Valeriana dioica – hojně v luční části lokality.
Valeriana excelsa subsp. sambucifolia – ve vlhčích částech lokality. Pod „hrází“ na louce (snímek 1) a vzácně též v olšině.

Vegetace:
Východní část chráněného území pokrývají lesní porosty, při lesní silnici, která tvoří východní hranici lokality v podobě smrkové monokultury, na zbylé části pak prameništní olšiny v různých fázích narušení a degradace. Západní část lokality tvoří luční porosty – rašelinné, smilkové, pcháčové louky s náletovými dřevinami (zejména smrky, olše a křovinné vrby) a terestrický porost rákosu.
Zabloudil (2002) uvádí v horní části lokality společenstvo blízké smrkovým olšinám (Piceo–Alnetum), v dolní části „rašelinné louky se společenstvy ostřic svazů Caricion rostratae, C. fuscae a C. demissae“. Dále pak vlhké louky (Calthion) s převládající asociací Angelico-Cirsietum palustris a Lysimachio vulgaris-Filipenduletum. V okrajové sušší části maloplošně vegetaci asociace Nardo–Festucetum capillatae. Balátová-Tuláčková et Bureš (1988) z území uvádí a fytocenologickými snímky dokumentovali společenstva Caricetum rostratae a Carex rostrata-Epipactis palustris svazu Caricion rostratae, Caricetum fuscae svazu Caricion fuscae, Carici pulicaris-Trichophoretum alpini svazu Caricion demissae, ze svazu Calthion asociace Chaerophyllo hirsuti-Calthetum, Scirpetum sylvatici, Angelico-Cirsietum palustris, Cirsietum rivularis, Chaerophyllo hirsuti-Filipenduletum a Lysimachio vulgaris-Filipenduletum a ze svazu Violion caninae pak Nardo-Festucetum capillatae. V kapitole o současném vegetačním krytu popisují Balátová-Tuláčková et Bureš (l. c.) i fragmenty vrchoviště s bulty Eriophorum vaginatum v nejspodnější části území a drobné skalní výchozy hadcového masivu v prostoru lomu v té době přeměněného na skládku štěrku. Jedná se tedy již o plochy mimo tehdejší i současné hranice chráněného území.

Přehled zjištěných syntaxonů
Třída Phragmito-Magno-Caricetea
– Svaz Magno-Caricion elatae
– –Asociace Equiseto fluviatilis-Caricetum rostratae
Třída Molinio-Arrhenatheretea
– Svaz Calthion palustris
– –Asociace Angelico sylvestris-Cirsietum palustris
– –Asociace Scirpetum sylvatici
– –Asociace Chaerophyllo hirsuti-Filipenduletum
Třída Scheuchzerio palustris-Caricetea nigrae
– Svaz Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis
– –Asociace Campylio stellati-Trichophoretum alpini
– –Asociace Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii
– Svaz Caricion canescenti-nigrae
– –Asociace Caricetum nigrae
Třída Calluno-Ulicetea
– Svaz Violion caninae
– –Asociace Festuco capillatae-Nardetum strictae
Třída Carpino-Fagetea
– Svaz Alnion incanae
– –Asociace Carici remotae-Fraxinetum excelsioris

Vysoké ostřice
Porost blízký vegetaci vysokých ostřic jsme zaznamenali (tab. 1, snímek 1) v západní části lokality podél vodoteče pod linií smrků. Porostu dominovala Carex rostrata, v podrostu pak Caltha palustris a Menyanthes trifoliata, hojné byly Scirpus sylvaticus, Chaerophyllum hirsutum a Filipendula ulmaria. Expertní systém snímek vyhodnotil jako nejpodobnější asociacím Chaerophyllo hirsuti-Filipenduletum (FPFI 28,2) a Equiseto fluviatilis-Caricetum rostratae (FPFI 24,4). Pro tento snímek byly vypočteny druhé nejvyšší průměrné Ellenbergovy hodnoty (tab. 2) pro vlhkost a živiny a naopak pro nás poněkud překvapivě druhá nejvyšší hodnota pro kontinentalitu. Snímek Balátové-Tuláčkové (in Balátová-Tuláčková et Bureš 1988) ze západní části luk zařazený do asociace Caricetum rostratae byl vyhodnocen jako nejpodobnější asociaci Equiseto fluviatilis-Caricetum rostratae, stejně jako snímek z východní části komplexu uvedený jako společenstvo Carex rostrata – Epipactis palustris.

Vlhké louky
Na lokalitě relativně rozšířená vegetace, často s dominujícím druhem Scirpus sylvaticus. Hojné jsou byliny jako Angelica sylvestris, Filipendula ulmaria, Myosotis nemorosa či Lychnis flos-cuculi a pryskyřníky (Ranunculus acris a R. auricomus). Ve spodní části lokality při jejím západním okraji, kde je hojný výskyt mokřadní ostřice Carex elongata jsme zapsali snímek 2. Metodou Cocktail byl vyhodnocen jako nejpodobnějším asociacím Angelico-Cirsietum palustris (FPFI 35,0) a Scirpetum sylvatici (FPFI 39,1). V jižní části lokality jsme zaznamenali snímek 3 s dominujícím Scirpus sylvaticus. Hojně se zde vyskytoval pcháč potoční (Cirsium rivulare) a nízké ostřice typické pro rašelinné louky jako Carex panicea a C. nigra. Expertní systém snímek vyhodnotil jako nejpodobnější asociaci Scirpetum sylvatici (FPFI 42,0), jako druhá nejpodobnější byla vyhodnocena asociace Chaerophyllo hirsuti-Filipenduletum ulmariae (FPFI 40,8). U historických dat Balátové-Tuláčkové (in Balátová-Tuláčková et Bureš 1988) bylo původní přiřazení potvrzeno (přímo metodou Cocktail či nepřímo nejvyšším indexem podobnosti FPFI) u snímků asociací Chaerophyllo hirsuti-Calthetum, Scirpetum sylvatici, Angelico-Cirsietum palustris a Chaerophyllo hirsuti-Filipenduletum. Snímek původně určený jako Angelico-Cirsietum palustris menyanthetosum trifoliatae byl vyhodnocen jako nejpodobnější asociaci Equi­seto-Caricetum rostratae a snímek určený jako Cirsietum rivularis chaerophylletosum hirsuti jako nejpodobnější asociaci Chaerophyllo-Filipenduletum.

Rašelinné louky
Floristicky nejzajímavější vegetaci hostí prostory při jižním okraji luční části lokality. Zde je soustředěn výskyt nejvzácnějších druhů, jako Trichophorum alpinum, Gymnadenia conopsea a Epipactis palustris. V těchto místech jsme zapsali snímky 4 a 5. Plochu snímku 4 jsme vymezili vzhledem k výskytu druhů Gymnadenia conopsea a Listera ovata při hranici lokality. Pravděpodobně díky částečnému zastínění navazujícím lesním porostem je zde vyšší zastoupení širokolistých druhů typičtějších spíše pro pcháčové louky, jako Crepis paludosa, Ranunculus acris, Filipendula ulmaria či Chaerophyllum hirsutum. Porostu však dominovala Menyanthes trifoliata a mechovému patru pak kalcitolerantní rašeliník Sphagnum warnstorfii. Expertní systém jej vyhodnotil jako nejpodobnější asociaci Angelico-Cirsietum palustris (FPFI 42,9), jako druhá nejpodobnější byla vyhodnocena asociace Caricetum nigrae (FPFI 38,3). Asociace Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii byla uvedena až jako osmá nejpodobnější (FPFI 34,5). Z průměrných Ellenbergových hodnot snad stojí za zmínku druhá nejvyšší hodnota pro půdní reakci (po snímku z olšiny) a relativně vysoká hodnota pro živiny, kterou dáváme do souvislosti s přítomností výše uvedených širokolistých bylin.
Pouze o několik metrů níže byl zapsán snímek 5. Vegetaci dominovaly druhy Menyanthes trifoliata a Carex panicea a boreální mechorost Tomentypnum nitens. Zásadní je ovšem výskyt kalcikolních druhů jako Eriophorum latifolium, Epipactis palustris, Parnassia palustris, Trichophorum alpinum a Campylium stellatum. Podle našeho očekávání vyhodnotil expertní systém snímek jako nejpodobnější asociacím Campylio stellati-Trichophoretum alpini (FPFI 44,6) a Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii (FPFI 40,0). U tohoto snímku vyšla nejvyšší průměrná Ellenbergova hodnota pro světlo a vlhkost, druhá nejvyšší hodnota pro půdní reakci, naopak nejnižší hodnota pro živiny a kontinentalitu.
V blízkosti hlavního odvodňovacího kanálku, také ve východní polovině luční části jsme zapsali snímek 6. Dominovali zde nižší ostřice Carex panicea, Carex nigra spolu s Anthoxanthum odoratum a Eriophorum angustifolium, z bylin byly nejhojnější Potentilla erecta, Valeriana dioica a Ranunculus acris. Z ochranářsky zajímavých druhů jsme zde nalezli Parnassia palustris. Podle našich předpokladů byl tento snímek vyhodnocen jako nejpodobnější asociaci Caricetum nigrae (FPFI 37,3), stejný index podobnosti má ale i asociace Angelico sylvestris-Cirsietum palustris (FPFI 37,3). Třetí nejpodobnější je asociace Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii (FPFI 34,0).
V severozápadní části lokality jsme zapsali snímek 7. Ačkoliv složení bylinného patra má blízko k vegetaci podhorských smilkových trávníků, je zde značně vyvinuté mechové patro, kterému dominuje druh Sphagnum teres. Expertní systém tento snímek vyhodnotil jako nejpodobnější asociaci Caricetum nigrae (FPFI 32,0), jako čtvrtá nejpodobnější byla vyhodnocena asociace Festuco-Nardetum (FPFI 29,8). Vyšla u něj druhá nejnižší Ellenbergova hodnota pro půdní reakci a pro živiny.
Snímek Balátové-Tuláčkové (in Balátová-Tuláčková et Bureš 1988) ze severovýchodní části komplexu určený jako Carici pulicaris-Trichophoretum byl nově metodou Cocktail přiřazen k asociaci Equiseto fluviatilis-Caricetum rostratea, jako druhá nejpodobnější byla vyhodnocena asociace Campylio stellati-Trichophoretum. Pod porostem rákosu v severní části komplexu zapsaný snímek vyhodnocený jako Caricetum fuscae je nejpodobnější asociaci Comaro-Caricetum cespitosae, poté Angelico-Cirsietum palustris a jako čtvrtá nejpodobnější byla uvedena původně určená jednotka.

Mezofilní podhorské smilkové trávníky
Nízkostébelnou, relativně druhově bohatou vegetaci jsme zachytili snímkem 8 ze severního okraje louky. Z travin zde byly nejhojnější Festuca filiformis, Anthoxanthum odoratum, Carex panicea a Nardus stricta. Hojně se zde vyskytuje Pedicularis sylvatica, objevují se zde i keříčky druhů rodu Vaccinium. Tento snímek je nejpodobnější asociaci Junco effusi-Molinietum caeruleae (FPFI 41,4) svazu Molinion a Festuco capillatae-Nardetum strictae (FPFI 39,2) svazu Violion caninae. Balátová-Tuláčková (in Balátová-Tuláčková et Bureš 1988) uvádí jeden snímek asociace Nardo-Festucetum capillatae (dnes interpretované jako synonymum Festuco capillatae-Nardetum), toto zařazení bylo potvrzeno metodou Cocktail. Podle našich předpokladů byla u našeho snímku vypočtena nejnižší průměrná Ellenbergova hodnota pro půdní reakci a vlhkost a druhá nejnižší hodnota pro živiny.

Olšiny
Tato vegetace je vyvinuta ve východní polovině lokality, zejména v sousedství s luční částí. Porosty olšin se prolínají s kulturními smrčinami, které převažují zejména ve směru od asfaltové silnice. Jedná se o prameništní olšiny, ve stromovém patru dominuje Alnus glutinosa, vtroušena je Picea abies. V bylinném patru na prameništích dominuje Carex remota, v sušších částech je hojná Calamagrostis villosa. Hojné jsou typické druhy pramenišť, jako Cardamine amara či Chaerophyllum hirsutum, rostou zde však i druhy vyšších poloh jako Circaea alpina či Polygonatum verticillatum. Vegetaci jsme zdokumentovali následujícím fytocenologickým snímkem, metodou Cocktail byl vyhodnocen jako asociace Carici remotae-Fraxinetum, přičemž index podobnosti FPFI má hodnotu 50,7. Podle našich předpokladů u tohoto snímku vyšla nejvyšší průměrná Ellenbergova hodnota pro živiny a půdní reakci a naopak nejnižší hodnota pro světlo.

Snímek 9: ČNFD 444649, terénní číslo 9/2015, cca 729 m n. m., N49°37’05,3“ E16°00’45,2“, (WGS-84), 6. 8. 2015.
Et: 90 %, E3 50 %, E2 5 %, E1 90 %, E0 60 %, sklon 1°, expozice Z, plocha 400 m2, 50 druhů.
E3: Alnus glutinosa 3, Picea abies +.
E2: Alnus glutinosa 2a.
E1: Stachys sylvatica 3, Carex remota 2b, Impatiens noli-tangere 2b, Stellaria nemorum 2b, Chaerophyllum hirsutum 2a, Ranunculus repens 2a, Cardamine amara 1, Calamagrostis villosa 1, Carex sylvatica 1, Crepis paludosa 1, Deschampsia cespitosa 1, Festuca gigantea 1, Lysimachia nemorum 1, Myosotis nemorosa 1, Oxalis acetosella 1, Petasites albus 1, Senecio hercynicus 1, Ajuga reptans +, Anemone nemorosa +, Athyrium filix-femina +, Calamagrostis canescens +, Caltha palustris +, Circaea alpina +, Circaea ×intermedia +, Cirsium oleraceum +, Dryopteris carthusiana +, Dryopteris dilatata +, Equisetum arvense +, Equisetum sylvaticum +, Galeopsis sp. +, Glechoma hederacea +, Glyceria fluitans +, Juncus effusus +, Polygonatum verticillatum +, Rubus idaeus +, Senecio ovatus +, Solanum dulcamara +, Sorbus aucuparia juv. +, Urtica dioica +, Veronica beccabunga +.
E0: Brachythecium rivulare 3, Brachythecium rutabulum 3, Eurhynchium angustirete 2a, Eurhynchium schleicheri 1, Plagiomnium affine 1, Plagiomnium ellipticum 1, Plagiomnium undulatum 1, Plagiothecium succulentum 1.
Poloha jednotlivých fytocenologických snímků je znázorněna na obr. 1.

Během našeho průzkumu v letech 2010 až 2016 bylo v území nalezeno 167 taxonů vyšších rostlin (16 taxonů červeného seznamu), což je více než během dosavadních výzkumů. Z druhů červeného seznamu byl na lokalitě nově nalezen druh Trifolium spadiceum, nalezeno naopak nebylo z dřívějších průzkumů udávaných 11 taxonů červeného seznamu. Upozornit bychom chtěli zejména na vymizení pro tento typ lokalit ve Žďárských vrších dříve typického druhu Drosera rotundifolia. Celkově jsme nenalezli 48 dříve v území zjištěných taxonů cévnatých rostlin. Devíti fytocenologickými snímky byla dokumentována vegetace blízká vysokým ostřicím, pcháčovým loukám, rašelinným a smilkovým loukám a prameništním olšinám. Ochranářsky nejcennější vegetace slatinišť s kalcikolními druhy a kalcitolerantními rašeliníky (svaz Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis) se na lokalitě vyskytuje při jižním okraji rašelinné louky. Zde se vyskytují nejcennější druhy jako Epipactis palustris, Gymnadenia conopsea, Trichophorum alpinum či Eriophorum latifolium.

Poznámky k péči a doporučení do budoucna:
V současné době je lokalita pravidelně sečena. Problémem je ovšem neodvážení biomasy – ta se soustřeďuje na hromady, kde postupně tleje a uvolňují se zpět živiny. Deponie biomasy jsou umístěny jednak po obvodu luční části (zejména severozápadní roh louky), ale i pod dřeviny (smrky, vrby) po ploše louky. I proto by bylo vhodné tyto dřeviny odstraňovat, což se v případě smrků na hrázi bývalého rybníka stalo v předjaří roku 2016. Doporučujeme rozšířit sečenou plochu i o porost rákosu při severním okraji louky, opět včetně pokácení již vzrostlých smrků. Ve východní, lesní části lokality by bylo žádoucí postupně vnášet listnaté dřeviny (olše lepkavá, javor klen) do stejnověké smrčiny při lesní silnici. V roce 2015 došlo k vytvoření několika hlubokých tůní na lučním komplexu západním směrem od chráněného území, dotčeno tak bylo i prameniště s vachtou a zejména fragment „vrchoviště“, který popisují E. Balátová-Tuláčková s P. Burešem (Balátová-Tuláčková et Bureš 1988) a kde jsme v roce 2016 nalezli poslední trs druhu Eriophorum vaginatum.

• Balátová-Tuláčková E. et Bureš P. (1988): Inventarizační průzkum chráněného přírodního výtvoru Olšina u Skleného. – Ms. [depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy, Žďár n. Sáz.].
• Bruelheide H. (2000): A new measure of fidelity and its application to defining species groups. – J. Veg. Sci., 11: 167–178.
• Danihelka J., Chrtek J. et Kaplan Z. (2012): Checklist of vascular plants of the Czech republic. – Preslia, 84: 647–811.
• Demek J. [ed.](1987): Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. – Academia, Praha.
• Ellenberg H., Weber H. E., Düll R., Wirth W. Werner W. et Paulissen D. (1992): Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. Ed. 2. – Scr. Geobot., 18: 1–258.
• Grulich V. (2012): Red list of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. – Preslia, 84: 631–645.
• Havelka P. (1896): Květena okolí Nového Města. – 80 p. V. Šašek, Velké Meziříčí, Nové Město.
• Hennekens S. M. et Schaminée J. H. J. (2001): TURBOVEG, a comprehensive data base management systém for vegetation data. – J. Veg. Sci., 12: 589–591.
• Heroldová M. (1982): Biologie a fytocenologicko-ekologická charakteristika vybraných druhů z čeledi Orchideaceae ve Žďárských vrších. – Ms. [diplom. pr., depon. in Knih. katedry botaniky Přír. fak. MU, Brno]
• Chytrý M. et Rafajová M. (2003): Czech National Vegetation Database: basic statistics of the available vegetation-plot data. – Preslia, 75: 1–15.
• Chytrý M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha.
• Chytrý M. [ed.] (2011): Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace. – Academia, Praha.
• Chytrý M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha.
• Juřička J. et Juřičková K. (2012): Vegetace a flóra PP Pernovka a PP Sklenské louky v CHKO Žďárské vrchy. – Acta Rerum Naturalium, 13: 5–21.
• Klika J. et Šmarda J. (1944a): Návrh na zřízení reservace olšiny u Sklenného ve Žďárských vrších. – Krása našeho Domova, 36: 44–46.
• Klika J. et Šmarda J. (1944b): Rostlinně sociologický příspěvek k poznání rašelinišť a luk na Žďársku a Novoměstsku. – Věst. král. čes. Společ. Nauk, Praha, Cl. math.-natur., 7: 1–60.
• Kočí M., Chytrý M. et Tichý L. (2003): Formalized reproduction of an expert-based phytosociological classification: A case study of subalpine tall-forb vegetation. – J. Veg. Sci., 14: 601–610.
• Kubešová S., Novotný I. et Sutorý K. (2007): Inventarizační průzkum cévnatých rostlin a mechorostů PR Olšina Sklené, PR Řeka, PR Štíří důl, PP Peperek, PP Rozštípená skála, PP Tisůvka, PP Brožova skála, Světka, Hudecká skála. – Ms. [depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy]
• Kučera J., Váňa J. et Hradílek Z. (2012): Bryophyte flora of the Czech Republic: updated checklist and Red List and a brief analysis. – Preslia, 84: 813–850.
• Kučera J. et al. (2013): Results of the bryofloristic courses of the Department of Botany, University of South Bohemia, in 2012 and 2013. – Čas. Slez. Muz. Opava (A), 62: 173–184.
• Neuhäuslová Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha.
• Niklfeld H. (1971): Bericht über die Kartierung der Flora Mitteleuropas. – Taxon, Vienna, 20: 545–571.
• Quitt E. (1971): Klimatische Gebiete der Tschechoslowakei. – Studia Geographica 16, GgÚ ČSAV, Brno.
• Roleček J., Tichý L., Zelený D. et Chytrý M. (2009): Modified TWINSPAN classification in which the hierarchy respects cluster heterogenity. – J. Veg. Sci., 20: 596–602.
• Růžička I., Charvátová E., Vrzáková M., Dvořáčková K. et Juřička J. (1968–2015): Floristická kartotéka Muzea Vysočiny Jihlava. – Ms. [depon. in Muzeum Vysočiny Jihlava, Jihlava].
• Servít M. (1910): Fytogeografický popis politického okresu novoměstského. – Ms. [depon. in Horácké Muz. Nové Město n. Mor.].
• Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.]: Květena České republiky, 1: 103–121, Academia, Praha.
• Šmarda J. (1943): Soupis přírodních památek okresu Novoměstského. – Ms. [depon. in AOPK Havlíčkův Brod a Kat. Bot. Přír. Fak. UK Praha a Muzeum Vysočiny Jihlava].
• Šmarda J. (1969): Chráněná krajinná oblast Vysočina. – Čs. ochrana přír., 9: 207–238.
• Šmiták J. (1985): Protokol o prověrce maloplošného chráněného území Olšina u Skleného. – Ms. [depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy]
• Tichý L. (2002): JUICE, software for vegetation classification. – J. Veg. Sci., 13: 451–543.
• Westhoff V. et van der Maarel E. (1978): The Braun-Blanquet approach. – In: Whittaker R.H. [ed.], Classification of plant communities, pp. 289–399, W. Junk, The Hague.
• Zabloudil V. (1981): Základní údaje o území navrženém k ochraně podle zákona č. 40/1956 – Olšina u Skleného. – Ms. [depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy]
• Zabloudil V. (1987): Olšina Sklené. Seznam druhů zjištěných 11. 8. 1987. – Ms. [depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy]
• Zabloudil V. (2002): PR Olšina u Skleného. – In: Čech L., Šumpich J., Zabloudil V. et al. (2002): Jihlavsko. – In: Mackovčin P., Sedláček M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek VII. AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.
• Rezervační kniha PR Olšina u Skleného – depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy, Žďár n. Sáz.

https://goo.gl/Ep3f6p – Geologická mapa 1:50000
https://goo.gl/Fw5PaO – Půdní mapa 1:50000
www.sklene.cz
www.kontaminace.cenia.cz
oldmaps.geolab.cz
https://goo.gl/qTMRro – Expertní systém Vegetace ČR
www.juice.trenck.cz