Výskyt druhů rodu Trogulus (Opiliones) na levém břehu řeky Ohře

V České republice se vyskytují tři druhy sekáčů rodu Trogulus: T. tricarinatus (Linnaeus, 1767), T. nepaeformis (Scopoli, 1763) a T. closanicus Avram, 1971. První dva druhy jsou známy na našem území již několik desetiletí, T. closanicus byl zaznamenán teprve před několika roky z Českého středohoří (Bezděčka et al. 2011). Poté byl nalezen v Doupovských horách na Úhošti ve dvou rozdílných biotopech, v suťovém lese a skalní stepi (Roušar 2013). Doposud nejsou známy další nálezy na našem území.
Trogulus closanicus, popsaný podle jednoho samečka (Avram 1971), je velmi podobný T. nepaeformis. V roce 2009 byla provedena revize čeledi Trogulidae a bylo prokázané, pomocí molekulárně genetické analýzy a morfologických znaků, oddělené postavení druhu Trogulus closanicus od T. nepaeformis (Schönhofer 2009). Morfologií a biologií rodu Trogulus se zabývali práce Avram (1971), Weiss (1978, 1980), Chemini (1984), Komposch et Gruber (2004), Schönhofer (2009), Muster et Meyer (2014), Wijnhoven et al. (2014).
Předložený článek se zabývá druhy sekáčů rodu Trogulus, kteří se vyskytují na levém břehu řeky Ohře, vyhodnocuje morfologické znaky, uvádí ekologicko-faunistické informace a zároveň přináší údaje o nových lokalitách druhu Trogulus closanicus.

Jedná se o dvě stanoviště na levém břehu řeky Ohře protékající mezi Krušnými a Doupovskými horami, a dále o dvě stanoviště na levém břehu řeky Ohře v Podkrušnohoří. První stanoviště se nachází u Stráže nad Ohří (50.3317539N, 13.0425442E; nadm. výška 325 m; faunistický čtverec 5644) – obr. 1. Druhé stanoviště u Boče (50.3588344N, 13.0772439E; nadm. výška 325 m; čtverec 5644). Třetí je Želinský meandr (50.3750914N, 13.3047597E; nadm. výška 275 m; čtverec 5645) – obr. 2, Poslední stanoviště je Stranná (50.3694664N, 13.4566906E; nadm. výška 225 m; čtverec 5646) pod Nechranickou přehradou – obr. 3. Břehy, tvořené úlomkovitými sedimenty – štěrk a písek, jsou lemovány bylinami a listnatými stromy a často bývají zaplavovány vodou. Nejsilnější zaplavení nastalo při velké povodni v srpnu roku 2002.

Sekáči byli získáni pouze pomocí zemních pastí v období 2002–2005 a jsou uloženy v autorově soukromé sbírce. Vybrání pastí bylo provedeno: 2. 6. 2002; 6. 7. 2002; 14. 9. 2002; 23. 9. 2002; 4. 5. 2003; 1. 6. 2003; 12. 4. 2004; 10. 5. 2004; 3. 6. 2004; 3. 8. 2004; 22. 8. 2004; 4. 10. 2004; 28. 3. 2005; 19. 4. 2005; 7. 5. 2005; 1. 6. 2005; 18. 6. 2005; 3. 7. 2005; 11. 9. 2005; 25. 9. 2005; 18. 11. 2005.
Pro odlišení jednotlivých druhů byly použity práce Avram (1971), Chemini (1984), Schönhofer (2009) a Wijnhoven et al. (2014).
V kapitole výsledky jsou porovnány znaky jedinců získaných i z jiných lokalit.

Trogulus tricarinatus je bezpečně odlišitelný od druhů Trogulus nepaeformis a Trogulus closanicus. Morfologické znaky T. nepaeformis a T. closanicus byly problematické, Martens (1978) je považoval za variabilní, ale Schönhoferem (Schönhofer 2009, 2013) byli zařazeni do odlišných druhových skupin. T. closanicus do skupiny Trogulus squamatus a T. nepaeformis do druhové skupiny nepaeformis. Rozdílné morfologické znaky uvádí Schönhofer (2009) v předběžném určovacím klíči: jsou to znaky na penisu a na tarsu II. Chemini (1984) a Wijnhoven et al. (2014) ještě uvádí, včetně znaků na penisu a tarsu II, vzdálenost mezi očima, tvar kapuce a očního hrbolku.

Z uvedených lokalit na levém břehu řeky Ohře bylo celkem získáno 73 dospělých sekáčů rodu Trogulus. U všech získaných jedinců byla provedena biometrická měření. U druhu Trogulus tricarinatus délka tarsu II, délka těla. U druhů Trogulus closanicus a Trogulus nepaeformis délka tarsu II, délka těla, vzdálenost mezi očima (obr. 4) a morfologie penisu (obr. 5–7). Pro srovnání je uveden tvar penisu i Trogulus tricarinatus (obr. 8) získaných z jiných lokalit.
Trogulus tricarinatus: délka tarsu 0,9–1,1 mm; délka těla 5–5,5 mm.
Trogulus closanicus: délka tarsu 1,7 a 1,71 mm; délka těla 6,1 a 6,8 mm; vzdálenost mezi očima 0,43 a 0,45 mm. Tvar penisu, včetně charakteristické černé skvrny na obr. 6 a 7.
Trogulus nepaeformis: délka tarsu 1,4–1,7 mm; délka těla 6,0–7,0 mm; vzdálenost mezi očima 0,25–0,33 mm. Tvar penisu na obr. 5.

Zjištěné druhy:
Stráž nad Ohří – výběr pastí r. 2003 (2×)
2 ♂♂ druhu Trogulus closanicus
1 ♂ druhu Trogulus nepaeformis
Boč – výběr pastí r. 2002 (4×)
9 ♂♂ a 4 ♀♀ druhu Trogulus nepaeformis
Želinský meandr – výběr pastí r. 2005 (1×)
1 ♂ druhu Trogulus nepaeformis
Stranná – výběr pastí r. 2004 – 2005 (15×)
56 ♀♀ druhu Trogulus tricarinatus

Biometrické údaje byly ověřeny i s jedinci, které autor získal ze zemních pastí z dalších lokalit a druhy určeny:
Krušné hory: Bezručovo údolí – 1♂ Trogulus tricarinatus v r. 2005; 19 ♂♂ a 9 ♀♀ Trogulus nepaeformis v r. 2002, 2005, 2007, 2009; Telšské údolí – 1 ♂ Trogulus closanicus v r. 2004; Prunéřovské údolí – 1 ♂ Trogulus tricarinatus v r. 2006.
Doupovské hory: Úhošť – 2 ♂♂ a 3 ♀♀ Trogulus tricarinatus v r. 2011; 9 ♂♂ a 4 ♀♀ Trogulus closanicus v r. 2005, 2011, 2012.
Českého středohoří: Rovný – 2 ♀♀ Trogulus tricarinatus v r. 2010; 1 ♂ Trogulus closanicus v r. 2010; 2 ♂♂ Trogulus nepaeformis v r. 2010.

Biometrická měření a morfologie penisu verifikují uvedené druhy sekáčů, u druhů Trogulus nepaeformis a Trogulus closanicus je to především délka tarsu II, porovnání vzdáleností očí a znaky na penisu, které jsou zásadní (obr. 4, 5, 6, 7).
Porovnáme-li stanoviště na uvedených lokalitách, tak Trogulus tricarinatus a Trogulus closanicus nemají úzké specifické požadavky na stanoviště, vyskytují se v chladnějším (Bezručovo údolí, Prunéřovské údolí, Telšské údolí, Stráž nad Ohří), ale i v teplejším prostředí (Stranná, Úhošť).
Nálezy Trogulus nepaeformis pochází z vlhkého, chladného prostředí (Bezručovo údolí, Boč, Stráž nad Ohří). Hlavním faktorem pro pochopení distribuce tohoto druhu je chlad a vlhkost a tudíž jeho vazba jenom na vlhké a chladné lesy je problematická. Protože Trogulus closanicus se vyznačuje širší ekologickou valencí, je možno předpokládat, že nálezy na našem území budou častější. Proto bude také nutná revize z dřívějších nálezů.
Na lokalitě Stranná pod Nechranickou přehradou byly nalezeny pouze samičky druhu Trogulus tricarinatus. Celkem jich bylo odchyceno 56, a to pomocí zemních pastí, které byly vybírány v roce 2004 od dubna do října šestkrát a v roce 2005 od března do listopadu desetkrát), V celém sledovaném období nebyl na lokalitě zastižen žádný sameček, a to ani pomocí individuálních sběrů a prosevů. Z tohoto důvodu lze předpokládat, že se zde vyskytuje partenogenetická populace.

• Avram S. (1971): Quelques especes nouvelles ou connues du genre Trogulus Latr. (Opiliones). – Travaux del’Institut de Speologie „Emile Racovitza“, 10: 245–272.
• Bezděčka P., Bezděčková K., Holec M. et Roušar A. (2011): Trogulus closanicus – nový sekáč (Arachnida: Opiliones) pro Českou republiku. – Klapalekiana, 47: 1–3.
• Chemini C. (1984): Sulla presenza di Trogulus closanicus Avram in Austria, Bavarie e Slovenia (Arachnida: Opili­ones). – Berichte des Naturwissenschaftlich-medizinischen Vereins in Innsbruck, 71: 57–61.
• Komposch Ch. et Gruber J. (2004): Die Weberknechte Österreichs (Arachnida: Opiliones). – Denisia, 12: 485–534.
• Martens J. (1978): Weberknechte, Opiliones. Die Tierwelt Deutschlands, Teil 64. – VEB G. Fischer, Jena 1978, 464 pp.
• Muster C. et Meyer M. (2014): Verbreitungsatlas der Weberknechte des Groβherzogtums Luxemburgs. – Ferrantia, 70: 5–106.
• Roušar A. (2013): Nová lokalita sekáče Trogulus closanicus Avram, 1971 v České republice. – Pavouk, zpravodaj České arachnologické společnosti, 35: 13.; On-line: https://arachnology.cz/
• Schönhofer A. L. (2009): Revision of Trogulidae Sundevall, 1833 (Arachnida: Opiliones). – Unpubl. dissertation, deposited in Johannes Gutenberg-Universität Mainz, Mainz, 197 pp.
• Schönhofer A. L. (2013): A taxonomic catalogue of the Dyspnoi Hansen and Sørensen, 1904 (Arachnida: Opiliones). – Zootaxa, 3679(1): 1–68.
• Weiss I. (1978): Biometrische und ökologische Untersuchung der Gattung Trogulus am Konglomerat von Podu Olt in Südsiebenbürgen (Arachnida, Opiliones). – Stud. Comun., sti. nat., Muz. Brukenthal, 22: 213–228.
• Weiss I. (1980): Ökofaunistische Untersuchung der Spinnen und Weberknechte am Konglomerat von Podu Olt, Südsiebenbürgen. – Stud. Comun., sti. nat., Muz. Brukenthal, 24: 369–412.
• Wijnhoven H., Noordijk J. et Heijerman T. (2014): Het Hooiwagengenus Trogulus in Nederland (Opiliones: Trogulidae). – Nederlandse faunistische mededelingen, 1–9.